Skip to content

Devatero pohádek

Známé pohádky jsou: Velká kočičí pohádka, Pohádka psí, Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka, Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Pohádka tulácká, Velká policejní pohádka, Pohádka pošťácká a Velká pohádka doktorská

Kniha Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek je souhrnem deseti pohádek: Velká kočičí pohádka, Pohádka psí, Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka, Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Pohádka tulácká, Velká policejní pohádka, Pohádka pošťácká a Velká pohádka doktorská. Všechny tyto pohádky se mi moc líbily, snad proto, že byly originální a odlišné od známých pohádek jako například Popelka, Sněhurka, Šípková Růženka a mnoho dalších. Nejvíce se mi líbila Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka i Druhá loupežnická pohádka.

Pohádka ptačí se odehrává brzy zrána, kdy spolu ptáci ještě mluví lidskou řečí. Takové menší sousedství ptáků si vypráví o svých známých – o vrabčákovi Pepíkovi, který se v Dejvicích nudil a toužil po tom se dostat do Egypta nebo na Riviéru jako ostatní stěhovaví ptáci, ale protože měl málo brků (peněz), dostal se jenom do Kardašové Řečice, kde bydlel v té nejhorší části a i přesto neustále mluvil o tom, jak by chtěl do zahraničí. Potom ho to ale přešlo, a tak začal vypravovat o tom, že nejlepší je to stejně v Dejvicích – tenhle příběh vyprávěl kos. To sýkorka zase vyprávěla o vlaštovce z Kolína, které se zachtělo Ameriky. Když se po roce vrátila, všem ostatním tvrdila, jak je Amerika v pokroku oproti jim. Vyprávěla spoustu dalších věcí, kromě toho i to, že se tam hnízda stavějí z betonu. A tak to všem chtěla ukázat, ale spálila si u toho zobák, čímž dala najevo, že to tak skvělé není a ostatní vlaštovky ji nebraly vážně, a tak odletěly. Jako poslední se do vyprávění pustil špaček. Ten ostatním řekl, že ptáky naučil létat Boží anděl jako odměnu za to, že ho ostatní ptáci vyseděli z vejce, ve kterém spadl z oblohy. Jediná slepice a několik dalších ptáků ne, a proto dodnes neumějí létat.

První loupežnická pohádka vypráví o velice tlustém pradědečkovi. A opravdu – v tloušťce se mu nikdo nevyrovnal. Jednou šel dědeček i se svým pejskem do hospody, tam se ale zrovna konal loupežnický bál. Ale dědeček si myslel, že je to bál obyčejný, a tak tam šel a objednal si. Že to jsou loupežníci, poznal až si z něj začali dělat srandu a zazpívali mu loupežnickou hymnu. I dědeček si myslil že na ně vyzraje, když si vymyslí, že je také vrah a zloděj, ovšem loupežníci jej brzo prokoukli. Pak si z něj začali tropit legraci – zamanuli si, že dědečka naučí chovat se jako pravý loupežník. A tak ho chudáka trápili, než někdo zaklepal na dveře, což ale ti ničemové nečekali. A tak Lotrando – jejich vůdce – jim nakázal, ať stojí jako sochy. Poté do hospody vešel anglický vévoda se svými sluhy a detektivy. Lotrando ho obskakoval jako nejvěrnější služebníček a dokonce mu navrhl, že by zde mohl přespat – ve skutečnosti měl však plán jej ve spánku zabít a okrást. Poté navrhl, že by mu ukázal své sochy. Tak chodil od loupežníka k loupežníkovi a ti, když je Lotrando jakoby zapnul, začali hrát to, do čeho byli v té době zrovna oblečení. A tak to dělal se všemi loupežníky, ale na dědečka úplně zapomněl. Když se ho vévoda zeptal na toho tlouštíka vzadu, tak se Lotrando všemožně vymlouval na jeho závady – to se dědeček chopil šance a svou lstí vyzradil ty vrahy a vyvrhele. Všichni byli pochytaní a vše dobře skončilo.

Druhá loupežnická pohádka jakoby navazuje na První loupežnickou pohádku, ale hlavní postavou je Lotrandův syn Lotrando mladší. Když byl ještě malý, tak ho chtěl jeho otec loupežník dát na studia, ať je z něj chytrý chlapec. A tak taky udělal. A když už byl Lotrando velký, chytrý a galantní, přijel za ním posel a oznámil mu, že jeho otec umírá a chce, aby syn převzal jeho řemeslo. Lotrando za ním jel a krátce před otcovou smrtí mu přísahal, že bude s jeho řemeslem pokračovat se slušností a čestně. Ale to že bude muset zabíjet a krást se dozvěděl až po otcově smrti. První dny z toho byl nešťastný, avšak nakonec se odhodlal jít loupežničit. Ovšem vůbec mu nešlo, protože byl slušně vychován a tohle se slušností nemělo nic společného. Lidé si z něj tropili legraci a dokonce i stará paní ho dokázala překonat svými četnými nadávkami. A tak se šel poradit se svým učitelem a ten mu poradil, ať vybírá mýtné – že bude lidi ožebračovat a může při tom být slušný. Postupem času se tak i Lotrando stal mrzutým starcem, který vybírá na silnicích mýto…

Psí pohádka

Dědeček žil s babičkou. Dědeček byl mlynář a jednou, když šel z hospody, zakopl o něco chlupatého. Bylo to štěně. Starali se o něj s babičkou, až vyrostl pes Voříšek. Voříšek ale neuměl vůbec štěkat, a tak ho to dědeček naučil.

Jednoho dne šel Voříšek s dědečkem do hospody. Dědeček se zapovídal se starým kamarádem a Voříška v hospodě zapomněl. Voříšek tak šel domů sám. Cestou narazil na palouček, kde tančily psí víly. Pozoroval je a pak s nima poslouchal pohádky, co vyprávěla ta nejstarší. Mluvila o zakopaných pokladech. A od té doby psi hrabou v zemi, aby vyhrabali poklady.

Pohádka vodnická

Podle Čapka vodníci existují. Někteří jsou chudí, jiní bohatí, podle toho, v jaké vodě žijí. Žijí samotářsky, ale jednou dvakrát do roka se sejdou na vodnické konferenci, aby prodiskutovali novinky v oboru. Jeden vodník povídal o dalším vodníkovi jménem Kvakvakvokvoax, který se zakoukal do princezny se jménem Kuakuakunka. Ta byla krásná, ale pyšná. Chtěla snést modré z nebe. Vodník nevěděl jak, tak se chtěl žalem utopit ve vzduchu. Jak tak vyskočil nad hladinu, viděl modrou oblohu v odraze hladiny. Ukázal to princezně a pak spolu šťastně žili.

Tulácká pohádka

Tuláka Františka Krále mezi sebe nepřijali lidé z města kvůli předsudkům, že vypadá jako zloděj a pobuda. Jednoho dne potkal František cizince, který mu dal podržet svůj kufřík, aby chytil klobouk. František kufr hlídal pár hodin, dní, ale po pánovi se slehla zem. Nakonec si pro něj přišli četníci, že kufr ukradl. Neznámý pán se ale znovu objevil a Františka zachránil. Navíc mu dal 1,5 milionu korun. František by si mohl žít jako skutečný král, ale peníze ztratil. Nakonec se stal pánem bílých vran.

Velká policejní pohádka

Policajti si krátí čas na noční vyprávěním příběhů. Během služby se setkávají s řadou nadpřirozených postav. Jeden policista musel zabít draka, aby zachránil princeznu. Za odměnu dostali ten nejlepší tabák. Jiný policista pak našel na ulici dračí vejce. Vyklubala se z něho saň – Amina. Nechtěli ji ale ani v zoo, ani v sirotčinci, ale nakonec se jí ujal pan Trutina ze spolku pro ochranu zvířat. Jenže kvůli ní Trutinu vyhodili z práce. Neměl peníze ani na to, aby koupil sedm psích známek. Na každou hlavu Aminy jednu. Naštěstí, když bylo nejhůř, proměnila se Amina v princeznu a pan Trutina se stal králem v jejím království.

Pošťácká pohádka

Pošťák Kolbaba jednoho dne dostal do rukou dopis bez adresy. Naštěstí mu poradili poštovní skřítci, kteří hrají po nocích karty s dopisy. Pak Kolbaba ale musel procestovat celý svět, aby adresáta našel.

Velká pohádka doktorská

Dcera sultána Solimána byla nemocná. Nepomohli jí ani ti nejlepší doktoři. Tak sultán poslal svoje posly do Čech, aby přivezli tamního doktora. Poznat ho měli podle toho, že bude mít před jménem Dr. Jenže poslové to popletli a přivezli domů českého dr.voštěpa. I když to nebyl doktor, povedlo se mu princeznu vyléčit. Stačilo jen pustit do princezniny ložnice světlo a pořádně ji nakrmit chlebem s tvarohem.

MŮJ NÁZOR:

Když jsem zjistil, že budu muset přečíst knihu pohádek, myslel jsem, že to bude nuda a že pohádky budou určené pro malé děti… Ale opak byl pravdou – kniha mě velice bavila a zaujala, myslím, že tyhle příběhy si mohou přečíst lidé všech věkových kategorií.