Skip to content

Karel Čapek – Bílá nemoc – rozbor

Bílá nemoc měla premiéru roku 1937. Pro svůj antifašistický charakter se stala jedním z důvodů pro plánované zatčení autora gestapem. Ve stejném roce byl natočen podle hry film, hlavní role a režie se ujal Hugo Haas.

Drama Bílá nemoc tematicky odráží dobu, kdy bylo napsáno. Čapek opouští defenzivní stanovisko a ostře kritizuje nejen ideje sílícího fašismu, ale i následky tohoto režimu. Příkladem může být otec rodiny, který raději nechá manželku zemřít na bílou nemoc, než aby přistoupil na Galénovu podmínku a vzdal se místa v továrně na výrobu válečných strojů. Změnu autorova postoje dále dokládá tragický konec, jenž nenabízí žádné východisko; pokud se národ nevzpamatuje včas, není již od totality úniku. Závěr dramatu zároveň varuje před silou zaslepeného davu, která dokáže strhnout i inteligentní a zásadové jedince. Čapek skrze Galéna také vyjadřuje názor, že pro mír je potřeba podstoupit určité oběti.

Vedlejší téma, kterým se hra zaobírá, jsou generační rozdíly. Tento stále aktuální problém nabývá díky pandemii zásadního významu, neboť mladí nemoc skrytě (a někteří zcela nepokrytě) vítají. Zpřístupní jim totiž pracovní místa, na která by se za běžných podmínek stěží dopracovali. Autor však v mladých nevidí hrozbu pro starší obyvatele, naopak se domnívá, že právě nová generace by mohla zastavit nesmyslné války a jiná zvěrstva, kterých se dopouštěli jejich předchůdci (viz Aneta a baron Krüg mladší).

Dílo v žádném případě neparoduje ani nezesměšňuje skutečné osobnosti. Maršál má sice reálný předobraz, ale není cílem ho nějak shazovat či k němu vzbuzovat nenávist.

HLAVNÍ POSTAVY:

dr. Galén – vynálezce léku proti bílé nemoci; své pozice chce využít k vynucení celosvětového míru, nehledí na osobní prospěch, brání zájmy chudších vrstev; ve svém konání je neústupný, schází mu však průbojnost a rozhodnost v mluveném projevu – jedná se o takzvaného nehrdinského hrdinu
maršál – klasický diktátor (předobrazem A. Hitler), odmítá neposlušnost, válka je pro něj povinností, ani smrt přítele není překážkou; zlomí ho teprve nákaza bílou nemocí
dvorní rada prof. dr. Sigelius – vedoucí přední kliniky ve státě, dbá především na své profesní renomé a na politické postavení, není mu cizí protekční chování; jeho vědecká čest přerůstá v aroganci, zdraví pacientů nepovažuje za prioritu
baron Krüg – majitel zbrojařských závodů, maršálův přítel; v zásadě souhlasí s válčením, ale převládá u něj zdravý rozum – není zfanatizovaný, nepovažuje válku za vyšší poslání (na rozdíl od maršála)
otec – typický zástupce střední vrstvy, zcela důvěřuje obrazu předkládanému médii, kariéru staví v konečném důsledku před rodinu

OBSAH:

Drama se odehrává v blíže neurčené době, o místě děje se autor taktéž nezmiňuje. Chce si tak zachovat neutralitu a zároveň podtrhnout symbolickou rovinu díla.

Hlavním motivem hry je boj s bílou nemocí, specifickým typem malomocenství, postihující především starší obyvatelstvo. Lék zná pouze dr. Galén, který po neshodě s dvorním radou Sigeliem léčí pouze chudé a po bohatých vyžaduje, aby využili svého politického vlivu a zabránili maršálovi započít válku. Přimlouvá se u něj i baron Krüg, neboť je jedním z postižených pandemií a doktor ho nepřijal do léčení. Maršál však baronovu prosbu odmítne a posílá pro Galéna. Vyhrocený rozhovor obou mužů končí ve chvíli, kdy dorazí zpráva, že baron spáchal ze zoufalství sebevraždu. Následně objeví maršál během projevu na své hrudi bílou skvrnu (příznak onemocnění) a postupně, za přispění své dcery Anety a mladého barona Krüga, dochází k závěru, že konat mír je stejně velké dílo jako vést válku.

Galén je povolán zpět, ale na cestě je ušlapán za vlastizrádné řeči zfanatizovaným davem, ke kterému před chvíli maršál promlouval.

KOMPOZICE:

Bílá nemoc je tříaktová divadelní hra se čtrnácti obrazy a prvky tragédie. Jedná se o moderní drama, tzn. že nedodržuje pravidlo tří jednot. Hlavní dějová linie postupuje chronologicky, paralelně s ní jsou řazeny dialogy nemocných a obrazy, ve kterých vystupují otec s matkou a dětmi – charakter těchto částí je spíše epizodický, mají za úkol dokreslit situaci. Ke konci druhé aktu hra nabírá spád, gradace však není jejím hlavním stavebním principem. Do děje čtenáře uvede rozhovor malomocných a následné interview s dvorním radou (úvod), ve zbytku prvního jednání se rozvíjí zápletka – neshoda Galéna se Sigeliem, doktorův záměr zbavit svět válek (kolize). Ve druhém dějství dochází k prvotní krizi, kterou baron Krüg vyřeší sebevraždou. K vyvrcholení celé hry dochází až ve třetím aktu, kdy se objeví nákaza i u maršála (krize). Tato krize končí smírně, diktátor je ochoten vzdát se válčení (peripetie). V samotném závěru je však jediná naděje rozbita běsnícím davem (katastrofa). Tuto klasickou výstavbu lze pozorovat i u jednotlivých aktů (s názvy Dvorní rada, Baron Krüg a Maršál). Například ve druhém aktu: úvod – Galén neléčí bohaté; zápletka – Krüg onemocní, maršál ani Galén mu nepomohou; krize – Galén u maršála; rozuzlení – baron se zastřelí.

JAZYK:

Promluvy postav jsou psány spisovným jazykem, míra hovorovosti závisí na společenské vrstvě, ze které dotyčný pochází (chudí malomocní × Krüg). Způsob vyjadřování pomáhá dotvářet charaktery – Galén často přerušuje své výpovědi (aposiopese, znázorněno třemi tečkami), popř. je přerušen jinými (pomlčka) a používá slovní vycpávky (že ano), zatímco maršál mluví rozhodně, ale často frázovitě (Nebyli by to první mrtví na mé cestě.).

UKÁZKA:

Galén odmítá vyhovět maršálovi a vyléčit barona Krüga:

DR. GALÉN: Je mně hrozně líto, pane… Vaše Excelence… ale to opravdu nejde. Já… já musím trvati na své podmínce –
MARŠÁL: Doktore, jsou prostředky, kterými lze lidi přinutit,… aby splnili rozkazy.
DR. GALÉN: Podívejte se, vy mě můžete dát zavřít, že ano, ale –
MARŠÁL: Dobře. (Sahá po zvonku.)
DR. GALÉN: Poslyšte, pane, nedělejte to! Já mám tolik pacientů – Zabijete je, když mne dáte zavřít!
MARŠÁL (pouští zvonek): Nebyli by to první mrtví na mé cestě. Ale vy si to ještě rozmyslíte. (Vstane a jde k němu.) Člověče, jste blázen – nebo takový hrdina?
DR. GALÉN (couvá): Ne prosím, já – Hrdina jistě ne; ale já byl na vojně… jako lékař…, a když jsem viděl tolik lidí umírat… tolik zdravých lidí, že ano –
MARŠÁL: Já byl také na vojně, doktore. Ale já jsem tam viděl lidi bojovat za vlast. A já jsem je přivedl zpátky jako vítěze.
DR. GALÉN: To je právě to. Já jsem viděl spíš ty, které… které jste už nepřivedl zpátky. To je ten rozdíl, pane… Vaše Excelence.