Skip to content

Karel Čapek – Dášenka

Autorem tohoto díla je Karel Čapek, který jej napsal v roce 1933. Jedná se o příběhy štěněte psané ve formě reportáže, neb autor štěně pozoruje, získává fakta a přitom dodává svůj vlastní komentář.

Dášenka se narodí a už od začátku je středem veškeré pozornosti. Nejprve se zkoumá, co takové štěně může asi po narození dělat, a když se mu konečně otevřou očička a postaví se na všechny čtyři, začne pěkná mela. Dášenka totiž není obyčejné štěně, ale foxteriérské, které je mimořádně inteligentní a hravé, a hlavně energické, což činí celému domu nemalé trampoty. Protože jak roste, rostou s ní i její zuby, a tak značná část botníku podléhá destrukci. Štěně už je dost velké, aby dokázalo „poslouchat“, a tak se jí autor rozhodne vyprávět psí pohádky. Jsou plné dramatických příběhů a zvratů. Dášenka vždy pozorně poslouchá a z ledasčeho se poučí, neb tyto příběhy slouží i jako nepsaná historie její rasy. Už je ale moc velká, a tak musí jít k novému páníčkovi, u Čapků zůstane jen její maminka.

Není to tak dávno, co napsal Karel Čapek tento příběh pro děti. Je velice zajímavý a nevšední svým nápadem, podívat se do říše psů. Velice zábavně přibližuje růst a vývoj psa, tak oblíbeného lidského přítele, což do té doby možná ani nikdo takovým způsobem neudělal. Následné psí pohádky jsou plné poučení a větší děti by v nich mohli i vidět alegorii na člověka.

Kniha je poměrně krátká, přesto se do ní vejde vše a to takovým způsobem, že to nemusí být nutně osekáno a zároveň je to podáno zábavnou a vtipnou formou. Kapitoly tu na sebe navazují a i psí pohádky mají jistou posloupnost. Především autorovy výčty, co všechno Dášenka udělá a zničí, jeho úvahy nad tím, co by ještě mohla udělat, přirovnávání ji ke gymnastovi, atletovi atd. opravdu uchvacuje čtenářovu pozornost.

Nevšední práce s jazykem na tak malém prostoru. Jako kdyby to byla jen dlouhá povídka. Jak jsem již řekl, autorovy výčty a úvahy byly opravdu nevšední a zábavné, mnohdy dovedené až k absurditě. Některé prvky, myslím, že jich bylo mnoho, byly spíše určeny dospělejším čtenářům, absurdita a úvahy. Je vidět, že je opravdu rozdíl mezi chápáním tohoto díla, když ho člověk slyší a vidí v televizi, kdy mu je šest, a pak, když ji čte daleko později a je schopen ocenit autorův doslova styl.

Opravdu jsem se velice bavil, a lituji jen toho, že kniha nebyla delší. Asi bych knihu nikdy nečetl, kdyby ji nechtěla přečíst má mladší sestra.